Autor: Mosty_admin
-
Slovo stařešiny Uaí
Dobrý den, mladší bratři a sestry z České republiky. Zdravím s velkou láskou. A těším se na to, že se vás má zpráva dotkne. Nejprve děkuji za tuto příležitost a za to, co společně s nadačním fondem Mosty – Puentes vytváříme. Program El Remanente nebo-li TO, CO NÁM ZBÝVÁ.
Jairo Vargas, zakladatel Nadace Escuela Sintana y Tierra Negra a stařešina Uaí
Proroctví UAÍ
Pokračování starého řádu země přináší otázku čím je proroctví Uaí. Uaí je kmen v rodině Kogi. Když Španělé dobývali jejich území, všechny Uaí zabili anebo je odvezli jako zajatce s sebou do Evropy. Říká se, že časem se potomci Uaí vrátí a stanou se mostem ke Kogi. Most je jako brána. My, lidé Uaí máme výsadu obdržet toto dědictví od Mamů Kogi. Nejstarší Mamo naší doby byl Mamo Julian. Měl oznámit svému kmeni, že v této době dojde k naplnění proroctví Uaí. A tak se stalo. A dostali jsme půdu a sílu slova a Džatuqua. (Džatuqua je miska s vodou, ze které Mamo Kogi čtou zprávy o světě neboli slovo Boží a odpovědi z vody.) Od té doby jsme uznávání a přijímání jako jeho malí bratři.
Uaí, kteří mají naplnit proroctví. Jak jde čas, spojujeme se s dalšími členy planetární rodiny. Náš kmen je roztroušený po celé planetě. Neznáme se fyzicky. Je to tak, jak proroctví říká: Lidé Uaí byli rozptýleni po celém světě. Každému z nás se v určitou chvíli začne probouzet duchovní pochopení života a my začneme odpovídat na volání Matky země. A tak se může stát, že se po čase začneme fyzicky setkávat, poznávat a cítíme se jako rodina.
Uaí je jedenáctým dítětem hlavních bratrů univerzální matky. To jsme my. Je to způsob bytí, cítění, myšlení a jednání. Lásky.
To je to, co jsme.
Nadace Escuela Sintana y Tierra Negra a Nadační fond Mosty- Puentes
Obě organizace byly založeny v roce 2016. Je to prostředek, který má být schopen legálně komunikovat v rámci dominantního systému. Je platformou pro registraci pozemků a hospodaření s finančními prostředky. Naše pozemky v Sierra Nevada i v České republice přijímáme jako hospodářství, které patří vesmírné matce. Svěřila nám je ke studiu duchovního dědictví a původní kultury Matky země a Otce nebes.
Teď, když se lidé Uaí znovu narodili a stali jsme se dospělými, původní teritorium je v rukou jiných lidí a musíme si ho odkoupit nebo dostat zpátky. A tak se většinou stává, že Uaí lidé jsou bez kousku země. Když se však vydají za hlasem vesmírné Matky, dostaneme do správy pozemky, na místech, kde máme být. Jednou z charakteristik Uaí je, že půdu nevlastníme. Naše kousky země patří společenství. Podle proroctví dědictvím získáváme devět kousků země. A v nich studujeme duchovní světy. Kdo je bůh? Za prvé, naše těla jsou chrámy živého boha. Mužský chrám velkého otce a ženský chrám velké matky. A studijní prostor je Matka Země. Na Zemi je šest říší života se všemi matkami a otci těchto šesti říší. To jsou naši společníci spolu s nebeským otcem a zemskou matkou. A my všechno poznáváme a tvoříme znovu. Na našich kouscích země se setkáváme se všemi našimi malými bratry a sestrami, které svolává zemská matka a nebeský otec.
Je to jako proces získávání paměti a identity.
Jak to funguje
Kdokoli z vás, kdo ve svém srdci cítí sílu a odhodlání k tomu, aby přijel a podílel se na program u El Remanente je vítán. Kdo k nám přijede se prací a každodenním soužitím může zapojit. V podstatě se věnujeme tomu, co je tradičně základem lidského živobytí. Tím, že to děláme se to znovu učíme. Je to šití oblečení, pěstovat a zpracovávat jídlo, stavět příbytky z dostupných materiálů, lovit. Vše vychází z duchovních světů. To, co se při práci učíme je duchovní základ všeho.
Když jdeme zasít, abychom připravili půdu k setí, vždy nejprve požádáme o svolení matky a otce rostlin, kterým láskyplně věnujeme obětiny, abychom zaseli naše jídlo. Dobrořečíme jim a děkujeme jim. Tak je to se všemi částmi přírody, které dostáváme pro sebe. Je rozdíl, jak civilizovaní a domorodí lidé platíme.
Mají svá platidla a své zlato. Domorodé peníze jsou to nejcennější, co máme. Životní neboli sexuální energie, slovo a moudrost.
Současná práce Uaí je znovu vytvářet to původní, tradiční. Ale protože žijeme v oné bráně mezi domorodým a civilizovaným světem, je tady i ta část, kde platíme penězi jako kdokoliv z mladších bratrů a sester. A tak je tady Nadační fond Mosty – Puentes a Nadace Escuela Sintána y Tierra Negra, kam můžete přispívat na program El Remanente. V horách Sierra Nevada i v České republice.
Dbáme na to, aby byla práce a hospodaření s tím, co je nám svěřeno smysluplně směřována. Proto konzultujeme mamo Kogi a připravujeme vše nejdříve na duchovní rovině. Proto se někdy civilizované mysli zdá, že je to nesrozumitelné. Ale když získáme to, co jsme ztratili a to je víra, pak můžeme věřit své cestě a víme, že jdeme dobře. Bez rozpoznání niterného spojení s božstvím vlastně jen tápeme v domněnkách.
Vody světa
Pohybujeme se spolu se zrychlujícím tempem času, abychom ochránili vody, naše zdroje a vody planety. Pracujeme s bytostmi vod. Zajímavé je, že otec nebe a matka země také jednají, aby ochránil vody světa, které jsou spojeny jako je spojené jedno tělo. Nezáleží na tom, kde tečou. Stejně jako v těle člověka je krev všude stejná, protéká všude. To je důvod, proč nezáleží na tom, kde to je, kde jste. To, co děláte, ovlivňuje planetární vodu. Jsme srdcem země. Existuje mnoho kmenů a tradic, které říkají stejnou věc. Kdekoliv jste na tomto světě, tam je voda života a příležitost dobrořečit a děkovat matce a otci vody nebo andělovi vod anebo bytostem vod. Tělo vody je pořád to stejné tělo, i když otevřete sprchu a chcete se umýt. Je zde možnost duchovně komunikovat s vodními bytostmi. Ale pokud máte štěstí a žijete u řeky nebo u pramene, pak je vzájemný vztah příjemnější, krásnější, silnější.
Ten, kdo sází
Otec a matka veškerého života jsou ti, kdo sází. Jeho slovo je semeno. A naše srdce jsou černá země. Tierra Negra. Úrodná půda. Poselstvím Uaí je poznat, kdo je Pán srdce. Kdo je, jakkoliv se v které tradci světa nazývá. Jeho práce a jeho poselství je živé slovo doručit, zasadit do připraveného srdce.
Dědeček Kogi trval na tom, ať vyprávíme tento malý příběh.
Jednou, když v horách vyrostl z chlapce mladý muž, zavolal si ho jeho otec. Dlouho spolu rozmlouvali o tom, co je platnou platbou zemi a co jsou boží peníze. Zlato, které skutečně září je živé zlato. Je to dar boha, který nelze prodat. Je to tvůrčí síla, kterou člověk dostal proto, aby tvořil veškerý život a pečoval o něj. Pak otec vyprávěl synovi, co lidé, kteří odešli z hor, s platbami provedli. A tak vytvořili dluh, který teď musí splatit. Pak poslal svého syna, aby to s lidmi vyřídil. Každý, kdo nebude mít dost božího zlata na vyrovnání svých dluhů životu, bude uvězněn až do času svého návratu k pochopení a obnovení svého života. Aź k novému rozednění. A tak toto poselství, které přinesl obrazný syn z hor, Pán srdce, křesťanský Ježíš Kristus je semínko nového života, které sází do srdcí lidí, připravených vyrovnat své dluhy životu. Je to cesta milosrdenství, po které může člověk vstoupit do nových začátků. Je to cesta vděčnosti.
Tierra Negra
Tierra Negra neboli Černá země je skutečně existující prostor, kde pracujeme na vytvoření kopie malého teritoria Kogi. Tvoříme tady přístřešky, aby kterýkoliv z mladších bratrů a sester z kterékoliv části světa tady našel zázemí a mohl přespat. A TELDŽI neboli jedlý sad, kde se vysévají původní plodiny a stromy, abychom měli vlastní jídlo, dřevo, bavlnu, vlákna na nitě, abychom mohli tkát a šít oblečení.
Pozvání
Ať každý mladší bratr nebo sestra, kteří slyší volání, přijde do Tierra Negra a připojí se k práci, kterou vyvíjíme. Pořád pracujeme a připravujeme půdu k setí. Jeden zaseje, aby někdo další jedl. A jíte to, co zasel někdo jiný. A kdo tady prožije celý rok, má možnost poznat kompletní cyklus. Období je úplné kolo. Příprava půdy, setí, čištění, sklizně. Jak sdílet, prodávat, co se nedá zpracovat tady je to, co se musíme naučit. Sušit, zpracovat a skladovat pro směnu a jak obchodovat. Když přijde čas, rovnováha a my jsme soběstační, udržitelní. Přebytky, které máme a podaří se je prodat přináší vklad do nejlepšího návrhu nebo práce, která prospívá společenství. Je to otevřená výzva pro otevření podnikání v České republice.
Kulturní výměna a obnova tradice s Kogi je také součástí El Remanente. Kogi vždy věnují velkou pozornost a dobrořečení přírodním produktům a své přebytky mění nebo v posledních desetiletích prodávají. S velkým úpadkem kultury Kogi obzvlášť u mladých potomků kmene se ztrácejí tyto zvyky, které jsou pro jiné lidi důležitou součástí učení. Kvůli této situaci dekadence chceme spolupracovat s Kogi na udržení a pokračování původních tradic.
Doporučení
Některým českým bratrům vřele doporučujeme, aby neupadli do uctívání formy, ale našli přímé spojení se selami, které jsou otcem a matkou veškerého života. Ke všm tvorům můžeme cítit lásku, respekt k jejich formě bytí a úctu. Uctívat však je dobré pouze síly, které tvoří.
Protože podívejte se na to, že v některých náboženstvích jsou uctívány formy, lidé nebo některá zvířata, posvátné kameny. Jde o to, že tato tendence je vidět boha v čemkoli v přírodě a také v některých lidech. Ale jakékoliv stvoření je vždy synem nebo dcerou božských sil. A není to bůh, je to projev, stvoření boha. Nemůžete naletět na tuto chybu.
Závazek
Závazek celého tohoto procesu člověka nebo osoby je duchovní cesta s vesmírnou matkou. Jsme společníci. Pracovníci otce nebe, matky země a jejich dědiců. To je co otevírá dveře. Ne lidé. Uzavíráme dohody, doprovázíme se navzájem, užíváme si, učíme se a studujeme, ale závazek je se silami, které tvoří veškerý život. Pro někoho je to bůh, jiný to nazývá velkým duchem apod. Když je v člověku živé spojení s těmito silami, je jedno, jak je nazývá.
-
DVTV
Jednou jsem v emailu dostala pozvání popovídat si s paní Danielou Drtinovou v DVTV. Jak je mým dobrým zvykem, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu.
Z redakce jsem dostala okruhy otázek :
– český ženský šamanismus– co se dnes clovek muze priucit od samanu?– v cem jsou indiani „chytrejsi“ nez my? co maji lepe vyreseno?– naprogramování člověka– síla ženyA tak, v den rozhovoru, jedu tramvají přes celé město. Na každém přestupu čekám a čekám a připadám si, jako když jedu na návštěvu za kamarádkou.Do studia jsem dorazila pozdě, paní Drtinová se mě zeptala, jestli souhlasím s otázkami a přečetla mi úplně jiné okruhy, než jsem dostala z redakce. A co na tom? Výsledek byl příjemný a obohacující. Posuďte sami. Třeba vás s paní Drtinovou taky inspirujeme:-) -
KecAll – internetový pořad o cestování
Povídání o mé cestě k domorodému kmeni KOGI pro vás natočil tým internetového pořadu KecAll. Je sice o cestování, ale zalíbila se jim myšlenka, že ne každý člověk nutně potřebuje cetovat a obdivovat krásy cizích světů. Já jsem si s nimi povídala o putování. Pouť je taky cesta, ale nemá plán. Je to následování vnitřního průvodce, který člověka vede na místa uvnitř a vně zároveň. Jedno se putování musí nechat: Dostanete se přesně tam, kde potřebujete být!!!!

A to je někdy daleko…a někdy…prostě jenom doma.
1. část si můžete přehrát zde..
2. část si můžete přehrát zde..
-
Aktuálně.cz – Od mala jsou české ženy trénované být muži..
… asi dvě hodiny jsme si povídaly s redaktorkou aktualne.cz v karlínské kočičí kavárně. Nakonec mi paní Mocková řekla, že mi vlastně závidí a že má určitě hodně o čem přemýšlet. Moc si přeju, aby viděla za slova a přišla někdy do kruhu žen zjistit, že jednodušší je být ženou než se snažit o tom nejdřív psát … nicméně děkuji za tento rozhovor, protože ho napsala skvěle.
Aktuálně.cz: Před časem jste pobývala u domorodého kmene v Kolumbii. Co vás na jejich životě zaujalo?
Monika Michaelová: V kmeni Kogi pracují v páru, což mě okamžitě zaujalo. Pár má naprosto vyrovnané síly, ani muž ani žena nic neovládá. Jde o neustálý konsenzus toho, co je mužství a co ženství. Žena je podle nich jako anakonda – had, který vnímá celým povrchem svého těla. Nezaměřuje se na jeden bod, ale vnímá prostor na kilometry kolem sebe. Aniž by přemýšlela, ví, co se kolem děje. Kde je jaký kámen, kde se co šustne, kde je potrava. Žena je sama o sobě životem a její prací je ho udržovat.
Muž je zase jako orel nebo kondor. On celý prostor, který žena vnímá, vidí. Orel vidí v krajině potravu i překážky a je ve spojení s hadem prostřednictvím citu. Já tomu říkám láska. Jsou otevření, a na rozdíl od nás si domorodý pár rozumí. Když se žena ráno probudí, ptá se jí muž, co se jí zdálo, jak se cítí, pozoruje ji a čte v ní o světě jako naši muži v novinách.
A.cz: Velmi pozorní domorodci. Proč to dělají?
Věří tomu, že žena je reflexí života. Nejen odrazem, ale živou součástí. To co se děje na Zemi, přímo ovlivňuje, jak se cítí. To mě na celém pobytu u domorodců nejvíce fascinovalo. Mamo Akindue je nositel učení moudrosti a léčivých sil země. Učil mě tři měsíce jak v páru udržují KOGI rovnováhu i životní prostředí. Každé ráno mě pozoroval a podle toho si pak nastavil program celého svého dne.
A.cz: Život u kmene je přeci o něčem jiném. Myslíte, že i u nás jsou ženy reflexí života?
Potkávám se s Češkami a některé z nich jsou velmi vnímavé. Setkala jsem se ale s tím, že ženy své přirozené schopnosti cítit to, co se děje se Zemí nerozumí a neumí s tím pracovat. Potlačování citu může vést až ke zdravotním problémům. Když se tělesné symptomy vracejí, ani lékaři pak neví, čím žena vlastně trpí.. Zdá se mi, že žena je přímo ovlivněná vytěženou, zastavěnou a příliš kultivovanou krajinou. Na jihu Čech graduje problém se Šumavou. Další problém je všude, kde se těžilo. Když se podívám na ženy tam, jsou drsné a bez radosti. Cítí v sobě, že bylo ze Země něco násilně vzato. Odráží se to na jejich psychickém stavu a schopnosti užít si svůj život i ve vztahu s mužem.
A.cz: Chápu správně, že v moderním světě nemáme prostor být pravými ženami?
To, že žena je ženou, tady nepoznáme, protože jsme odmala trénované být muži. Podstupujeme v podstatě vojenský výcvik.
A.cz: Jak to myslíte? Že jsme se ve snaze se mužům vyrovnat, staly jimi samotnými?
Ano. Trénují nás, abychom přemýšlely a dělaly věci. Ne abychom nechaly, aby se věci děly. Chováme se tak, jak nám kdo říká, a nemáme rozvinutý ženský dar tvoření a proměny. Ženská kvalita se nedá vysvětlit slovy. Není logická, ani mentální. Je prožitková.
V naší společnosti je žena definována dlouhými vlasy, prsy, sukní a dalšími aspekty z módních časopisů. Chybí nám ale dovednost udržovat prostor k obnově životních zdrojů.
A.cz: Dnes je takový tlak na to gender neřešit. Na druhou stranu se objevují výzvy k návratu k podstatě mužství a ženství. Vy ale evidentně gender rozdělujete.
Já koncept genderu rozbíjím. Domorodá žena nepoužívá logickou složku vědomí jako muž. Ona přijímá a kultivuje zdroj životní síly. Nevyměňuje ho za nájem nebo klid s partnerem. Nedělá dohody. Kultivací dojde k určitému pulzu, kterým spoluvytváří životní prostředí. Když se ocitnete v přítomnosti takové ženy, cítíte, že je jiná. Je živější, krásná. Tím, že má dostatek zdroje pro sebe, má ho dost pro všechny. Muž je ochránce toho zdroje, je aktivní. Když je šťastná jeho žena, je šťastný i on a jde mu vše dobře.
A.cz: Žena se nerovná mužům, nemá myslet… Vše co říkáte, by se asi nelíbilo feministkám. Pořád je to ale pro mě hodně abstraktní. Co bychom tedy jako ženy měly dělat?
Duchovnost a spiritualita se dá aplikovat i v běžném životě. Západní tantra nám nabízí praxi se svaly pánevního dna, což spočívá v uvědomování si svých svalů, které stahujeme a pumpujeme do srdce energii. Můžete to dělat v tramvaji nebo i v práci. Člověk by si měl být vědom svého těla, dechu i pohybu a následovat své tělo.
Jde také o to si najít v sobě vnitřní prostor a uvědomovat si sám sebe. K tomu slouží meditace nebo dechová technika. Nejde hned o velké změny, ale malé pohyby v nás, kdy si dovolíme učit se a čerpat ze svého zdroje.
A.cz: Máte neuvěřitelně bohatý životopis. Byla jste učitelkou, pracovala v ziskovém i neziskovém sektoru, učila se u šamanů atd. Co tedy vlastně jste?
V naší společnosti nemám kolonku. Přišla jsem na to, jaký je můj talent a nemá to nic společného s tím, že bych znala nazpaměť Mendělejevovu tabulku chemických prvků, nebo byla výborná krasobruslařka. Můj talent není měřitelný, přesto přináším společnosti přidanou hodnotu v tom, že dělám, co je třeba.
Zastávám roli, kterou najdete například u severoamerických Indiánů, kde má místo člověk, jemuž říkají šaman, medicinman, léčitel, nebo také klaun. Dalo by se tedy říci, že jsem klaunka.
A.cz: Klaunka?
Ano, v historii byli běžně klauni na královských dvorech a jako jediní byli schopni se podívat králi přímo do očí a říci mu pravdu bez obalu, ale za to s vtipem. V případě ženy jde o to, že přesně cítí, kde se ve společnosti děje něco, co ji vyvádí z rovnováhy. V té chvíli se přestane lidem dobře dařit, což má různé průvodní jevy. Od civilizačních chorob po psychické stresy a poruchy. Úkolem ženy klaunky nebo páru, který udržuje rovnováhu, je poukázat na chybu a začít vyvažovat.
A.cz: Co tedy naší společnosti chybí? V čem potřebujeme uzdravit?
Začal školní rok a mým přáním je, aby se naše děti už přestaly učit jak opakovat minulost a vydaly se svým vlastním směrem, vedeny vlastním talentem a životní silou. Učí se pořád dokola to, co někdo zanesl do osnov před padesáti lety. Nemá cenu nadávat, to nikam nevede. Dochází mi, že každý z nás dělá tu svoji trochu změny. Revoluce se nekoná, nikoho z kanceláří vlády a parlamentu pomlouvat nemusíme. Někdo například zdravě vaří, já pracuju s maminkami a se studentkami. Do našich ženských dýchánků, kde kultivujeme životní sílu i prožité příběhy se nám většinou vloudí i pocit, že i když se toho neděje moc, zůstává to v nás. S přicházejícím podzimem je dobré si najít dobrý způsob jak být pozorností v těle a naučit se rozumět potenciálu duchovní moudrosti, kterou v něm máme.








