Menu
V týdnu od 20. do 26. července vás zvu do času volných setkání v kraji Bouzovské vrchoviny, v místě, kde jsme před rokem znovuobnovili pramen Kamenice. Pramen byl na desítky let doslova pohřben pod černou skládkou. Voda zase teče, roklinka se proměňuje.
V pátek odpoledne … když bude pěkně … se sejdeme u ohně k vyprávění příběhů s domorodými lidmi Kogi a o tom, jaká poselství mají pro nás. Před devíti lety se Monika Michaelová vydala hledat lidi svého druhu. Dostala se na své pouti až do hor Sierra Nevada v severní Kolumbii. Nešla podle map, následovala hlas země.
Kogi pečují o svou zemi – Srdce světa. Pocit odpovědnosti za své okolí byl ještě nedávno něco přirozeného i pro nás. Ale moderní doba nastavila dělítko , člověk je příliš specializovaný a vychovávaný tak, že mnoho věcí nemůže ovlivnit, že to má udělat někdo jiný – odborníci, politici.
Země je pro ně živá bytost, Matka a lidi jsou její děti. Neznají kriminalitu. Žili dlouhodobě v izolaci od civilizace, dokud nezjistili, že jejích horský domov umírá, hory vysychají. Příčinu vidí ve vychýlení světa z rovnováhy tím, jak jsme se vychýlili z rovnováhy přírodních zákonu my lidé. Kogi nás chtějí naučit, co můžeme dělat, abychom se dostali zpět do rovnováhy a naučili se s nimi ji udržovat. Říkají, že nemůžou dál napravovat svět sami. Potřebují předat učení jak zastavit destrukci a začít žít v rovnováze. Bude je někdo poslouchat? Může několik desítek tisíc lidí bez ekonomického a politického významu změnit svět sedmi miliard? Už na první pohled absurdní představa. Ale co když mohou?